Komunikace v restauraci

Vedení restaurace dělá často jednu chybu. Když ji přestanou dělat, může to velmi pozitivně ovlivnit jak návštěvnost, tak tržby restaurace. A jelikož cílem Restaurant Academy je zvyšovat tržby restaurací a spokojenost hostů, zaměříme se v tomto článku na to, jak vedení restaurace může obojí ovlivnit.

Je pravda, že zaměstnávat lidi není někdy jednoduché. Ale ani být zaměstnancem často není zcela snadné. Důležité však je, aby spolu zaměstnanci i vedení vycházeli. Když bude ze strany vedení vyvinutý přátelský vztah s obsluhujícím personálem s tím ale, že servírky a číšníci budou vedení respektovat, má restaurace vyhráno. Skoro až kamarádský vztah mezi zaměstnanci v servisu a vedením je velmi důležitý, protože v příjemné vnitropodnikové atmosféře se budou cítit dobře i hosté. Hosté totiž velmi dobře poznají, když jsou zaměstnanci v práci nespokojeni. A to je většinou důsledkem vztahu s vedením.

Není snadné si zachovat u zaměstnanců respekt a zároveň až přátelský vztah. Je to však reálné. Chce to trochu důvtipu. Lze to přirovnat k rodičovství. Pokud rodiče nebudou mít s dětmi přátelský vztah, nikdy jim děti neřeknou, že třeba udělali nějaký průšvih. Budou to tutlat mezi sebou. Vytvoří se tím akorát tak 2 tábory, které jakoby budou stát proti sobě. Lepší je, aby k vedení měli servírky a číšníci důvěru, ale zároveň je nutné, aby jej respektovali. Stejně jako děti musí respektovat své rodiče a poslouchat je.

Vedení musí tedy hned od začátku nastavit určité mantinely. Servírky a číšníci potom budou vědět, co si mohou nebo spíš nemohou dovolit. Vedení musí být přísné, ale jen, když je to třeba. Na druhou stranu není vůbec na škodu se se zaměstnanci občas jen tak pobavit. Třeba je pozvat na drink. Ale nesmí to být umělé. Obsluhující personál a případně ani kuchaři se nesmí bát. V takovém okamžiku už je skoro pozdě. Ale nikdy není na nic moc pozdě. Jen pak celý proces navázání přátelského vztahu trvá déle a musí se ke všemu přistupovat s větší opatrností. Ale i tak se to dá po čase zvládnout a nastolit přátelský vztah, avšak s respektem ze strany zaměstnanců. Pozor však na onu hranici, aby ten přátelský vztah nepřerostl v chaos, neposlušnost, nadřazenost a/nebo pohrdání vedením ze strany zaměstnanců.

Od věci není ani to, aby vedení se servírkami a číšníky komunikovalo o jejich práci. Oni jsou „u zdroje“ a zcela jistě rádi sdělí vedení restaurace své poznatky a případné náměty na zlepšení. Tím se snadno zlepší jak servis, tak spokojenost hostů. Vedení restaurace může zajistit ještě větší spokojenost hostů a zároveň vyšší tržby tím, že obstará pro své servírky a číšníky Školení na zvýšení tržeb v restauraci. Navíc i poznatky z tohoto školení mohou být skvělým tématem během přátelských rozhovorů se zaměstnanci.

Komunikovat se obsluhujícím personálem má každopádně své jisté výhody. Stejně tak i s kuchaři. V té chvíli totiž mohou vyjádřit své požadavky jak zaměstnanci, tak i vedení vůči zaměstnancům. A nepůsobí to jako rozkazování, ale jako kamarádský rozhovor, kdy se lidé navzájem o něčem radí. Jejich názory je však třeba brát v úvahu, zvážit je a respektovat, případně je uvést do praxe. Pokud by totiž dopadl každý rozhovor mezi vedením a zaměstnanci tak, že vedení si vše vyslechne, ale nakonec stejně nic neudělá nebo si bude vše dělat jen po svém bez ohledu na praktické zkušenosti servírek, číšníků a kuchařů, nebude to k ničemu. Je třeba se nechat inspirovat. A pokud má někdo ze zaměstnanců dobrý nápad nebo něčemu díky svým zkušenostem může rozumět více, je vhodné toho využít ve prospěch restaurace. A na závěr by nemělo vedení zapomenout za názory svým zaměstnancům vždy poděkovat, i když jejich návrhy zrovna v tu chvíli nevyužije. Ale samo o sobě to vzbuzuje důvěru vůči vedení.