Často se v restauracích setkáváme s něčím, co může hostům působit značné komplikace. V některých případech to hosty může dokonce i odradit od návštěvy restaurace v době, kdy se teprve rozhodují ji navštívit. Navíc to nedává takový prostor servírkám a číšníkům pro komunikaci s hosty, protože ti jsou zcela zahlceni „pohádkami“. A především to není cesta, jak zvýšit prodej v restauraci.
Mnohé restaurace mají ve svých jídelních lístcích místo názvu pokrmu skutečně takovou až pohádku o daném jídle. Například tento ještě srozumitelný, ale zdlouhavý název pokrmu „Smažené kuřecí řízečky ložené v tortille s krájenou čerstvou zeleninou doprovázené bylinkovým dresinkem“. Nebo zcela nepřehledný název „Hovězí kýta připravovaná ve vakuu doplněná o pyré z červené řepy servírovaná s pečenými bramborami a růžičkami blanšírované brokolice“. Než host dočte název, ztratí se a zapomene, co je to vlastně za druh masa. A než dočte celé menu, přestane mít na cokoliv chuť, protože si ani nebude pamatovat, co bylo první jídlo v lístku. Hosté pak pročítají jídelní lístek celou věčnost. Tím se zdržuje obrátka stolů, aniž by to bylo z důvodu zvýšení prodeje v restauraci.
Proč by si měl host číst rozsáhlé názvy pokrmů, které mu kolikrát stejně nic moc neřeknou a jsou jen opěvnou ódou pro daný pokrm? Vždyť k tomu, aby byl pokrm věhlasně popsán a na základě toho následně objednán hostem, jsou v restauraci servírky a číšníci. Ti se jen musí naučit prodávat. Navíc všechny restaurace by měly mít a naštěstí většina restaurací má svůj jídelní lístek uveden na internetu. Pokud však jídelní lístek obsahuje samé názvy pokrmů zabírající celý řádek a více, tak to hosty může odradit od toho, aby restauraci vůbec navštívili.
Existuje varianta, která zvýší přehlednost, snadnost výběru a orientaci v jídelním lístku pro hosty. V jídelním lístku restaurace stačí napsat krátký název pokrmu a pod něj vypsat základní ingredience, ze kterých je pokrm připraven. Například „Kuřecí tortilla“ a pod tím v závorce popis menším či rozdílným písmem: „kuřecí řízečky, čerstvá zelenina, bylinkový dresink“. Výpis ingrediencí ale není třeba uvádět u všech pokrmů. Například u smaženého hermelínu není třeba pod něj vypisovat, že pokrm obsahuje hermelín. V tomto případě není třeba popisek žádný. Pokud obsluhující personál neví, jak zvýšit prodej v restauraci a výběr jídel je ponechán čistě na hostech, je efektivnější, aby trávili pročítáním menu co nejkratší dobu.
Věřte, že to většině hostů bude příjemnější, když si nebudou muset pročítat jídelní lístek dlouho. Především pánové to ocení, že nemusejí čekat, až si jejich drahá polovička vybere, co si objedná. Přece jen dámy rády pročtou celý jídelní lístek, aby jim něco neuniklo a měly jistotu, že si vybraly správně. Z hlediska zvýšení prodeje v restauraci i spokojenosti hostů je však stále nejefektivnější přímý prodej ze strany servírek a číšníků. Proto je důležité, aby uměli nejen profesionálně obsluhovat, ale především aby s hosty uměli správně komunikovat. Těmto schopnostem se musí obsluhující personál dobře naučit.
Zdlouhavé a krkolomné názvy pokrmů v jídelním lístku servírkám a číšníkům jejich práci jen ztěžují. Pohádky vepsané do menu se hodí spíše do restaurací, kde nejsou tak schopné servírky a číšníci. Ovšem to není způsob, jak zvýšit prosperitu restaurace. Lepší je to změnit a naučit prodávat obsluhující personál a ne jídelní lístek, který nikdy neprodá tolik, jako efektivně komunikující obsluha. Pozitivní vliv to bude mít i na hosty, kteří budou spokojenější a budou se do restaurace rádi vracet.