Teplota v restauraci

Ať už je venku horko nebo zima, v restauraci by nemělo. Teplotu je možné ovlivnit, alespoň částečně, i na venkovních zahrádkách. Zároveň je ale vhodné dbát na estetiku, která by neměla narušovat krásu prostředí v restauraci. Proto se v tomto článku zaměříme na to, jak vhodně a elegantně ovlivnit teplotu prostředí, ve které se hosté pohybují a tráví svůj čas.

Hosté přichází do restaurace, aby tam strávili příjemný čas. Ovšem pokud je venku horko a oni přijdou oblečeni jen „na lehko“ a zároveň v prostorách, kde budou konzumovat nápoje a pokrmy, by byla zima, brzy utečou. Stejně tak, když by to bylo obráceně. To není zrovna vhodné, především ne pro zvýšení tržeb restaurace. Hosté by měli mít chuť pobýt v restauraci co nejdéle. Jen tak bude jejich konzumace větší a tím i zisk dané provozovny. Proto je třeba co nejefektivněji regulovat teplotu v restauraci i na zahrádkách. Ideální je teplota mezi 23 – 26 stupni Celsia. Ta zajistí hostům pohodlí a zážitek, kvůli kterému tam přišli.

Co se týče interiéru restaurace, je jednodušší zajistit vhodnou teplotu prostředí pomocí topení nebo klimatizace. Je však třeba dbát na to, aby tyto regulátory teploty nebyly esteticky rušivým elementem. Na to málokterá restaurace myslí. A přitom to hraje velmi důležitou roli. Proto je vhodné, aby topení byla zakryta nějakou elegantní mřížkou. To zároveň omezí i zranění dětí, které rodiče často berou na jídlo a pití s sebou. Klimatizace by pak měla být pokud možno vhodně skryta, ideálně zabudována ve zdi s mřížkou. Mřížka by pak byla nejvhodnější nějaká ozdobná, ze které by oko hosta mělo samo o sobě potěšení. Pokud zabudovanou klimatizaci není reálné mít, měla by být alespoň méně nápadné barvy. Přece jen černá barva klimatizace na světlé zdi není ideálním řešením. Kazila by dojem z prostor restaurace.

Na zahrádkách je pak vhodné v létě používat otáčivé větráky. A zároveň různé druhy pergol a slunečníků, které jsou navíc vhodným nosičem reklamy. A když se ochladí, ale je ještě možné sedět na terase nebo na zahrádce, je vhodné použít tzv. houby. Tedy nejčastěji plynové volně stojící terasové ohřívače. Ty však, pokud je host v jejich blízkosti, vydávají pachy znehodnocující pokrmy a nápoje. Proto, je-li to možné, stojí za zvážení použití elektrických volně stojících terasových ohřívačů. Ty mají ale také svoji nevýhodu. Hrozí při jejich používání elektrický zkrat. Je proto třeba zvolit vodotěsný model a v lepším případě jej umístit ještě pod nějakou krytinu. Délka kabelu je většinou dostačující, případně lze využít prodlužovací kabely, které je ale třeba opět dostatečně zabezpečit proti vniknutí vody a zároveň proti úrazu, aby o šňůry hosté nezakopli. Volba je tedy na samotné restauraci. Modelů je k dostání hojně. Neměla by být ale hlavním kritériem cena, nýbrž pohodlí hostů a použitelnost.

Taková maličkost, jako je regulace teploty v restauraci zabere hodně úsilí, času a nákladů již při budování prostředí. Na prvním místě tedy musí být pohodlí hostů a estetika. Na nic škaredého se hosté dívat nechtějí. Zároveň je nutné zohlednit použitelnost v daném prostředí a nakonec i cenu. Vzhledem k rozmanitosti nabídky na trhu je možné, aby si každá restaurace vybrala to, co potřebuje. A díky vhodné teplotě v restauraci se majitelům náklady vrátí v podobě vyššího zisku. Teplota v restauraci ale není jediným kritériem, jak zvýšit tržby restaurace. Nejdůležitějším aspektem zůstávají servírky a číšníci. Proto je vhodné je proškolit, aby věděli jak na to a zároveň je práce bavila.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.